KIS Středočeského kraje
Projekt Krajského informačního střediska pro rozvoj zemědělství a venkova Středočeského kraje vznikl za podpory MZe ČR

Kam může kráčet naše zemědělství

01/04/08
Ing. Jaromír Strašil / Agroporadenství

Kam může kráčet naše zemědělství          Naše odborná zemědělská veřejnost zahrnující dnes již řadu odborníků, kteří ještě před rokem vypouštěli a možná i hájili teze extenzifikace české krajiny, jakoby s oživením cen též nabrali jiného ducha a hlásí se opět živě k oživení a intenzifikaci našeho okleštěného zemědělství. Nejen  zrovna aktuálně jako k příležitosti blýsknout […]

Kam může kráčet naše zemědělství

         Naše odborná zemědělská veřejnost zahrnující dnes již řadu odborníků, kteří ještě před rokem vypouštěli a možná i hájili teze extenzifikace české krajiny, jakoby s oživením cen též nabrali jiného ducha a hlásí se opět živě k oživení a intenzifikaci našeho okleštěného zemědělství.

Nejen  zrovna aktuálně jako k příležitosti blýsknout se na Techagru v Brně, můžeme vyslechnout, přečíst úvahy na takové téma.

Než začneme s rozmachováním do budoucna, je třeba si připomenout, kde jsme již byli za 1. republiky a dále pak ke konci socialistické éry a k tomuto kontextu, je třeba porovnávat a vyvozovat. O nedávném útlumu, prakticky panujícím již 18 let je nám všem mnoho známo a nebude zde ani zvlášť rozebíráno. Doba privatizace a do ní zasazený politický scénář není ani dnes zdaleka u konce. Mezitím přišla doba k rozšíření Evropské unie směrem na východ  a naše země, dnes už s dalšími 11 vesměs východními zeměmi s rozdílnou geografickou polohou i  úrovní nejen zemědělství spadli pod původní dotační kalkul EU-10 i nakonec EU-15. Ovšem jejich základy k národním taxám byly brány ze značně ponížené základny. Navíc pak ještě tyto země přijali  dvojkolejné rozhodnutí původní EU 15 a odsouhlasily pouze 25% úroveň plateb od EU, s tím, že si mohou z národních rozpočtů doplnit až o 30%. U nás v ČR máme už 5. rok s takovým dorovnáním velké problémy a dosud nebylo naplno vyplaceno.

           Není divu, že v takových podmínkách produkční i vývozní ukazatele po opuštění agrárního trhu v teritoriu bývalého SSSR padaly rok od roku a v současnosti nedosahujeme produkce roku 1936.

            Jen pro uvědomění si :

         Od této doby jsem ztratili nadobro a navždy 800 000 ha orné půdy, to prosím na území Čech, Moravy a Slezska. Uvádím úbytek z Německa od roku 1948,  kdy tehdy ztratili část území na Odře a toto území odpovídá dnešnímu stavu. Němci ztratili 884 000 ha orné půdy tedy v době, kdy produkce potravin byla prvořadou státní doktrínou u nich i  u nás. Německo je více než 4 x větší.. Ovšem  jejich úbytek orné půdy  za zhruba shodné období pro takto velkou zemi a jen o 80 tis. více než  v ČR znamená ABSOLUTNÍ NEPOMĚR!  Přitom naše industrializace, stavba dálnic atd.je rozhodně značně pokulhávající za německým rozměrem. Od r. 2000 na úroveň 2006 je PŘÍRŮSTEK orné půdy o 62 tis. ha, na úroveň 2005 dokonce PŘÍRŮSTEK 99 tis. ha!(podrobnější rozbor k dispozici). Nahrávka k náležité ochraně zemědělského půdního fondu je nasnadě  a měla by být stěžejním zájmem současné komise k půdě zřízené ministerstvem zemědělství.

 Čím to je?  Oni pěstují, ale také pobírají plošné dotace, jejich produkce a zejména vývoz roste stále, v některých oborech dodnes. My extenzifikujeme a ztrácíme trhy. Ukázkovým vzorem pro nás může být země alpských malorolníků – Rakousko. Vážení přátelé, rakouští zemědělci mohou slavit, od roku 2007 jsou v aktivní agrární bilanci. Sledujme jejich hemžení a také vliv na chod země, mimochodem dnes na špici EU!

  V této souvislosti další závažnost k zemědělskému fondu v ČR:

     Způsobilá plocha – tzv. referenční k 30.6.2003 byla 3 469 000 ha(pro SAPS), přitom sklizňová plocha nap.ř r.2001 byla dle ČSÚ u orné 2 942 648 ha a TTP 940 166 ha, celkem 3 882 814 ha. Z čehož plyne, že řádově 400 000 ha  nebylo žadateli – potažmo ČR přihlášeno do referenční plochy. Tím nejen došlo ke krácení výchozí obálky pro SAPS, ale zároveň toto nařízení přikazuje dle:

Článek 5

Dobrý zemědělský a ekologický stav

1. Členské státy dbají o to, aby veškerá zemědělská půda, a zejména půda, která se již nevyužívá pro účely produkce, byla udržována v dobrém zemědělském a ekologickém stavu. Na základě rámce stanoveného v příloze IV stanoví členské státy na vnitrostátní nebo regionální úrovni minimální požadavky pro dobrý zemědělský a ekologický stav, které zohledňují charakteristiky dotyčných oblastí, zejména půdní a klimatické podmínky, stávající způsoby hospodaření, využití půdy, střídání plodin, zemědělské praktiky a strukturu zemědělských podniků, aniž jsou dotčeny normy, jimiž se řídí náležité zemědělské praktiky používané v rámci nařízení Rady (ES) č. 1257/1999, a agroenvironmentální opatření, jejichž použití přesahuje referenční úroveň náležitých zemědělských praktik.

Evidenční zemědělská půda k 31.12.2003 dle ČSÚ je ještě vyšší: OP 3 062 000 ha,

TTP 971 000 ha – celkem 4 033 000 ha. Vysoce problematická je situace k dodržení článku 5 především ze strany státní půdy – PF, kde tato půda je především a není náležitě podle předchozího spravována! Co se týče dotací, tak např. u TOP UP(národní doplňkové) bylo r. 2006 vyplaceno jen na 2,057 mil ha orné půdy, tedy 1 mil ha bez dotace.

     Když už jsme u půdy, nelze opominout vůbec prodej půdy Pozemkovým fondem a v té souvislosti dosahované tržní ceny. Vezmeme-li do úvahy, zda vůbec prodávat či lépe neprodávat a dlouhodobě pronajímat, pak ovšem v reálu státní politiky vyznívají zcela neodpovídající dosahované ceny ve vztahu ceně k blízkému okolí ať už Bavorsku či nakonec Sasku nebo i odlišnému Polsku.

PF ČR v době vzniku r. 1992 spravoval řádově 900  tis. ha ZP. Prodal od r. 1999 do konce r. 2006, kdy nabyl účinnosti zákon o odstátnění pozemků  336 tis. ha v kupní ceně 15,8 mld. Kč, tedy pouze v řádu 47 tis. Kč za ha. Nutno i připomenout, že šlo o lukrativnější pozemky  a ty jsou většinou již prodány. I když cena má stoupající tendenci. V plánu PF je podle posledních zpráv  dále prodat řádově 200-250 tis. ha s tím, že by si ponechal asi 180 -230 tis.ha. Ke konci r. 2007 bylo celkem převedeno včetně restitucí  470 tis. ha.

 Prodejní cena obdobného stát. úřadu v Polsku byla r. 2007 v průměru velmi rozdílné bonity i velikosti asi 70 000 tis. Kč. Co se týče prodeje započteno i soukromého v Sasku, pak cena průměrného ha ZP je na úrovni 150 000 Kč  a v Bavorsku 850 000 Kč.

Těžko co dodávat. Toto ojedinělé epochální národní historické již nikdy neopakovatelné dílo bude patřit do učebnic dějepisu, ovšem ne v těch světlých počinech.

        Co nás čeká, jak to zařídíme?

        Vraťme se na začátek úvahy, co jsme schopni v této „určité agrární konjunktuře„ podnikat. To je další impuls, kterého se zdá dnes ujímají různí činitelé i činovníci. Naše agrární podnikatelská struktura je dnes tak rozmanitá jako nikdy jindy. Jsou tady již kolosy čítající řádově přes 15 tis. ha, ale i drobná hospodářství o 10 ha a mezi tím četné velké podniky, které jsou v problémech a také“padají“. Oprostíme se teď o jakékoli vazby, zda je to našinec nebo cizí kapitál. Zanechme tesky i vzdušné zámky. Zemědělec je stále v realitě, samo mu nic nepřijde, pokud se nepřičiní.

      Věřím pevně, že my zde v Česku máme nejen na naši potravinovou soběstačnost, nýbrž na velmi solidní aktivní agrární bilanci. To, že nyní jsme kolem 30 mld Kč v mínusu, i když skóre minulý rok se podařilo snížit, je národní ostuda. Mohli bychom přijímat námitky, že  některá zahraniční produkce je levnější.To jistě je, ale neznamená, že i v některých takových vele-segmentech jako je vepřové házíme „flintu do žita“ tak, že jsme na 60% z domácí produkce. Vepřové dostalo „evropskou ránu“a není divu, že řada družstev, nespecializovaných podniků s prasaty skončily. Myslím si ale, že i chovatelé skotu nemají již těch 18 let na růžích ustláno. Vysoká investiční náročnost, potřebnost dobrých pracovních sil, nastupující přísná kritéria ke hnojení a enviromentu, poměrně dlouhodobé infekční nákazy s hrozbou i likvidace části stáda i nakonec kolísající výkupní ceny, to jsou vše atributy, které ustojí jen ti nejpevnější a gruntovní zemědělci.

      Přimlouvám se za ty, kteří zachovávají zemědělský systém: PŮDA-DOBYTEK.           V tomto tkví základní klíč k termínu dlouhodobá udržitelnost. Zvažme pobídky, rozhodně soudobá výše dotace prostřednictvím TOP UP nevyvažuje tato rizika. Nacházíme jiná odvětví, která jsou na vymření nebo na úbytě. Některá se už ani nevzkřísí, například stonkový len, cukrovka, která dostala do „vazu“. Dle mne je neodpovídající stav u brambor. Je zde přílišná cenová kolísavost, proto se zde uplatňují tolik zahraniční brambory. Možnosti jejich množení a vývozu je ve stejné situaci.    

      Nedávno se přijímal program pro zemědělství i venkov. Příprava byla velkolepá, finanční rámce byly nalinkovány. Stavovské organizace prosazovaly modernizaci jako stěžejní záležitost. Jsem také toho názoru. Bylo přijato mnoho titulů i když administrativně asi lépe pasují na příslušnou akci, ale vyzní laxně k vynaložené administraci. Prostředky jsou omezené a některé opravdu diskutabilní a  mimo rezort zemědělství, když je v situaci zadlužení 45% v cizím kapitálu. Dále je třeba si všimnout otázky, kdo čerpá, kdo nečerpá a hlavně proč nečerpá.

        S rozvojem podniku souvisí více faktorů, rozhodující je invence a odhodlanost řídícího článku. O závažnosti , kdo vlastně bude přejímat řízení, věřme, že podnikne pádné kroky Agrární komora souběžně se státní administrativou. Nutno dodat, že bohužel adekvátní nástroje zatím nejsou v PRV vytvořeny, podpora mladých pouze v soukromých hospodářstvích, případně společnostech je nedostatečná a k nastartování nepomůže.

      Je třeba  zdůraznit, že dlouhodobé ohodnocení v zemědělství na chvostu je nadále neudržitelné. Zemědělství musí dosáhnout lepších cen. To ostatně nebude v takovém otevřeném světě již natolik bržděno vládami, pro které jsou levné potraviny primární k udržení se moci. Souvislost s produktivitou je na místě. Vezme si někdo za zemědělský i nakonec potravinářský sektor úlohu, že mzda bude například do 3 let na průměru státu?

       Zatím nikdo tak nepřemýšlí. Všeho je nadbytek, starosti jsou jiné.

 Obdobou je marketing, obchod s agrárními produkty. Koho je to starost? Primárně každého výrobce, to sdělí občan i student při zkoušce.

     Je to ovšem jen jeho záležitost?  Jistě, že ne, agrární produkty – suroviny i hotové konzumní zboží  se musí stát strategickou záležitostí každého státu! Tak to provádí nejmocnější ekonomiky světa a kontinuálně. I zde máme co dohánět.

          Opět si „vypůjčíme“ Německo s jejich státní Centrální marketingovou společností Centrale Marketing-Gesellschaft der deutschen Agrarwirtschaft mbH (CMA). Toto je složka, která má podpůrnou a stimulující funkci pro agrobiznys. Proč bychom takovou složku neměli mít my, která úzce je napojená na obchodní rady velvyslanectví. Svou roli sehraje i Agrární a Potravinářská komora, které avizovaly užší spolupráci.

Co podnikne odborná veřejnost?

         Je třeba jednat a argumentovat. Žijeme v obklíčení zájmů, byrokracie obecné a přílišné horlivosti  mnoha vlivných činovníků, kteří rozhodují o běhu dějin krátkodobě i neopakovatelně.

       Změníme nazírání na lidi, kteří mají jiný názor než který se nosí a tak vlastně provokují?  Ale oni také evokují! Pakliže se takové diskuzní stoly(brief-storming) vedou věcně  s pozitivními cíly, pak právě toto je ta platforma, která  musí mít své místo.

 

Ing. Jaromír Strašil

metodik ÚZPI Praha, stř. Jihlava

strasil@uzpi.cz

 

Zařazeno v Aktuálně