Kreativní myšlení pomáhá rozvoji regionu

 

Celkem 55 finských místních akčních skupin pokrývá téměř celé území Finska. Jednou z nich je LAG Joutsenten Reitty ry,  na území o rozloze 2 500 km² zde žije 50 000 obyvatel.  Řeku Kokemäenjoki, která touto oblastí na jihozápadě Finska protéká,  nazývají místní obyvatelé  po staletí „cestou labutí“, a tak se nazývá  i tato MAS. Hlavním motorem  sdružení, které realizuje  Strategický plán Leader,  je podle slov jeho hlavního manažera Petri Rinneho kreativní myšlení.

 

 V červenci tr jsem se do inspirativní krajiny hlubokých lesů, mlčících balvanů, tichých jezer, …a hlavně vytrvalých a houževnatých lidí vypravil v rámci studijní cesty pořádané Školou obnovy Třanovice.

 

Podporují diverzifikaci farem

Ke každé finské farmě   patří, kromě zemědělské půdy také 25 až 30 ha lesních porostů. Zpracování dřeva z vlastních lesů je  pro místní farmáře vítanou příležitostí pro získání finančních prostředků mimo  hlavní obor jejich podnikání tj. ze zemědělství. Za dlouhých zimních měsíců vyrábějí na farmách  bedny pro export strojů, palety, dřevěné hračky, suvenýry apod. a v posledních letech se soustředí i na zpracování dřevního odpadu vzniklého při těžbě nebo při pěstebných činnostech v lesích na energetickou štěpku nebo pelety.

 

Více než 10 000 vlastníků lesa žije na území místní akční skupiny Joutsenten reitty. Asociace, která je sdružuje a poskytuje jim poradenskou podporu vnímá možnost energetického využití lesů jako nezanedbatelný zdroj nových pracovních příležitostí pro finský venkov. Připravila proto ve spolupráci s MAS vzdělávací projekt, mezi jehož výstupy bude 20 lesních dělníků, 20  pracovníků pro oblast dopravy a 10 poradců pro oblast slibně se rozvíjejícího oboru, kterým je energetické využití lesů.

 

Trička z mlékárny

Který umělec by netoužil po tom, aby jeho díla nebyla obdivována a patřičně ceněná? Grafička Aneli Keinonen se musela během hospodářské krize, která postihla Finsko po rozpadu Sovětského svazu  v roce 1992, od výroby grafik a módních výstřelků přeorientovat na výrobu praktických věci. Volba padla na trička, která jsou dnes žádány v Holandsku, Švýcarsku, Rusku i Japonsku.

 

Originalita triček spočívající v jejich grafickém potisku, barvení, výběru materiálů i technologickému postupu výroby, kdy se finální výrobek  suší po dvě hodiny při teplotě 150 °C. Svůj ateliér a výrobní dílnu umístila paní Keinonen v budově bývalé mlékárny. Umělkyně a  podnikatelka v jedné osobě  sice připouští, že by se její firmě zřejmě vedlo lépe v nějakém velkém městě, ale venkov s čistým a inspirativním prostředím ji přirostl k srdci natolik, že by již neměnila.

 

Síla partnerství

V roce 2002, kdy již byla Aneli Keinonen známou a uznávanou umělkyní a podnikatelkou, se rozhodla podat pomocnou ruku umělcům a řemeslníkům ze svého okolí. Do projektu, Kehä 13, který finančně podpořila místní akční skupina prostřednictvím Programu Leader+, se zapojilo 13 uměleckých řemeslníků. Jednalo se o pletené a plstěné oděvy, vázané knihy, ručně barvený textil, výrobky ze slámy, dárkové předměty z finské žuly, výrobky z kůže, keramiku atd. Výsledkem projektu, který byl zaměřen na společný  marketing (vytvoření společné webové stránky, společná účast na výstavách a prodejních akcích), bylo vytvoření dvanácti nových pracovních míst. Z amatérů se stali profesionálové, kteří se podporují tak, že si vzájemně zajišťují odbyt svých výrobků.

 

Jedním ze členů uskupeni Kehä 13 je rodinná firma Eliisa Marjana, která se již po šest generací zabývá zpracováním kůže. Hlavním krédem manželského párů,  který již alespoň provedením změny názvu  předal firmu dvěma starším dcerám, je kreativita. Odhadují, že ve své dílně v malé vesničce oklopené lesy a loukami vyrábějí s občasnou výpomocí sousedů asi 80 % produkce rukodělných kožených výrobků na finském trhu. Zajímavý design, perfektní zpracování a nápaditost jsou průvodními znaky kabelek, peněženek, opasků a dalších výrobků z této dílny. Výrobky prodávají prostřednictvím sítě prodejců, na prodejních akcích a v poslední době také autobusovým zájezdům, které zde zastavují při cestě ke známému kostelu v Tyrvään. Pro tuto příležitost má majitel firmy, nadšený amatérský divadelník, připraven krátký dramatický výstup, který se odehrává přímo v prostorách dílny, o historii obce, své rodiny a vztahu k řemeslu, které tu provozují bez přestávky již po šest generací od roku 1798.

 

Farmy se mění

Zemědělci nemají ani ve Finsku na růžích ustláno. Manželé Levonjanovi  hospodaří na své farmě od roku 1965. Původně měli k dispozici 5 ha zemědělské půdy a 10 ha lesa. Dnes hospodaří na 34 ha polí a vlastní 35 ha lesa. V příštím roce chtějí odejít na zasloužený odpočinek. Důvodem k tomu jsou zhoršující se podmínky, ve kterých se začínají ocitat malé finské farmy. Od  14 holštýnských dojnic sice ročně do mlékárny prodají 135 000 l mléka, ale nestačí to. Za hlavní problémy finského zemědělství považují délku zimního období, nízkou efektivitu hospodaření na malých plochách a zejména nekoncepčnost politiky EU, která farmám neumožňuje dlouhodobé plánování.        

 

Průměrné finské farmy, které produkují, díky krmné dávce založené hlavně na pastvě a zkrmování sena, nejkvalitnější mléko na světě, chovají 25 krav. Začínají zde však již vznikat i hospodářství, na kterých chovají 100 až 200 dojnic, kde je dojení zajištěno robotem. Paní Levonjan to komentuje lapidárně:“Farmaření přestává být životním stylem a stává se byznysem. Trend spojování malých farem a koncentrace výroby mléka, vytlačí z finského venkova klasické zemědělství a změní jeho tvář k horšímu.“

 

Významnou možností, jak zvýšit příjmy zemědělských farem ve Finsku je diverzifikace. Typickým příkladem současné finské farmy je rodinná usedlost  Haapaniemi. Hospodaří zde na 90 ha zemědělské půdy a ve 145 ha lesa. Kromě toho, že produkují typické zemědělské komodity, jako je řepka a obiloviny, provozují vlastní dřevovýrobu. Manželka farmáře se zabývá cateringem a v prostorách farmy se nacházejí reprezentativní prostory, kde se mohou konat slavnosti a akce až pro sto účastníků. Z lahůdek místní kuchyně jsme ochutnali zapékaného lososa s bramborem, a po večeři jsme využili saunu u blízkého  jezera.   

 

Venkované  nejsou lhostejní

Ve vesničce Lantula žije téměř 200 obyvatel. Když tu pro nedostatek dětí v roce 2005 uzavřeli školu, koupila od obce její budovu místní vesnická asociace tj. ve finských podmínkách běžné a téměř v každé obci existující sdružení občanů, kterým není lhostejné, co se děje v jejich okolí a  aktivně a nezištně přispívají podle svých možností k dobrým mezilidským vztahům v místě, kde žijí.

 

Obec sice Asociaci na jejich aktivity přispívá, ale vše stojí hlavně na práci dobrovolníků a na organizování vlastních ziskových akcí, do kterých se nezištně zapojují všichni členové komunity. Na nezbytné opravy komunitního centra, které je středem veškerého společenského a kulturního dění v obci, ale třeba i na údržbu turistického okruhu v okolí obce si venkovská komunita vydělává např. prodejem dárkových i užitkových předmětů, které jejich členové vyrábějí, přípravou sortimentu kiosku při setkání seniorů  nebo pořádáním burzy použitých věcí. Asociace také žádá o různé granty a sleduje dotační programy, v současné době připravují projekt na rekonstrukci ústředního vytápění v budově komunitního centra, který chtějí financovat s pomocí finančních prostředků od  místní akční skupiny.

 

Finský venkov, stejně jako český, má své problémy, pokud však srovnáme intenzitu odhodlání zapojení obyvatel do  jejich řešení, musím, na základě poznatků získaných při studijní cestě, konstatovat, že nás čeká v tomto směru ještě hodně práce a rozhodně to není pouze o finančních zdrojích, ale hlavně o lidech a o jejich ochotě přispět podle svých možností ke společnému dílu.

 

Petr Hienl, ÚZEI Praha

Pro časopis Zemědělská a podohospodarska škola